Jak jsem natáčela rekalmy COOP Jednota

Červen 7, 2019

 

Intro

Reklamy Coop Jednoty jsou pojem, už tak posledních 10 let. Zná je každý a tím myslím skutečně každý. A to, co je na tom konceptu úplně neuvěřitelné je, že ty reklamy mají všichni rádi. Je to ta milost a humor a skvělá kreativa, za kterou aktuálně JANDL Marketing dostal mimořádné ocenění v soutěži Múza Merkúra.

Každopádně moje cesta s COOP Jednota se začala poměrně nedávno. V polovině ledna mi volal z agentury Marek Wilhalm, v telefonu zněl tajuplně a na schůzce mi nabídl spolupráci na produkci právě těchto spotu. Průměrně jsme od té doby natočili jeden spot měsíčně a přesně jeden, ten velikonoční, jste už asi viděli v televizi. (Update: v televizi už běží dva další) Ze studia, kde jsme natáčeli první spoty, se lokace přesunula do exteriéru a to se začaly dít věci. Ale všechno postupně. 

Často se může práce produkční zvenku zdát dost abstraktní, možná vám to ale moje zážitky z natáčení spotů COOP Jednota trochu přiblíží. Kredit za skvělé fotky patři Patriku Gubišovi.

První týden

8.4. jsme dostali Production Go. Termín natáčení byl původně nastaven na tři dny v termínů 27.- 29.4. Slovo PŮVODNÍ zmiňuji úplně záměrně! Uvidíte proč. Na přípravu jsme tedy měli tři týdny. Poměrné velkorysé.

Prvních několik dní volám ještě intenzivněji než normálně, téměř level call centra. Volám s každým členem štábu, tedy se svojí půlkou, druhou obvolává Marek a vysvětluji, o jaký projekt se jedná, kdy se bude točit a že si prosím cenovou kalkulaci. To stejné ještě v
e-mailové podobě. Protože co není v e-mailu, jako by neexistovalo.

Myslím, že málokdo tuší, že práce produkční obnáší tolik práce za počítačem s jednou rukou na telefonu.  Je to skoro 80% a jen těch 20% je on set produkce a postprodukce.

Zpět ke štábu, ten tvoří kameraman, asistent kamery, režisér, asistent režiséra, osvětlovači, lidi od kamerové techniky, gripu, stavby, rekvizitáři, tým, co se stará o zvířata, MUAH, stylistka a catering.  Je to tak 40-50 lidí. Z toho jsou tam přesně jen 4 ženy, slovem čtyři. (@Girlsinfilm, we need you!)

Ke konci týdne přichází informace, že tři spoty musíme natočit za dva dny.

Druhý týden

Jedeme na Donovaly – na technické obhlídky. Jezdíme z lokace na lokaci a režisér si vybírá tu nejvhodnější. S asistentem režie řešíme přesuny a pořadí jednotlivých záběrů. Málokdy se točí přesně v tom pořadí, jaké pak je ve finálním střihu.  Přihlíží se na lokaci, světlo a přesuny.

Na druhý den, ve středu, máme PPM (Pre-production meeting) v agentuře, u klienta a večer s celým štábem. Ještě ráno dodělávám PPM BOOK.

Potom tu jsou Velikonoce. Není to úplně ideální načasování. Stavba nestíhá do 27.4. postavit kolibu a šopu. První posouvání termínu!

Obvoláváme celý štáb a ověřujeme, zda-li jsou časově k dispozici i 29. a 30.4. Naštěstí jsou! Zároveň sledujeme počasí, stahuji aplikaci SHMÚ do mobilu a každý den se modlím za hezké počasí.

V pátek 26.4. mám pocit, že je vše nachystané a jen doladím malé detaily.  Počasí si ale myslí něco jiného. Zase obvoláváme celý štáb a trháme rekord. Dali jsme to pod hodinu. Klient souhlasí se změnou v moment, kdy sedím v taxíku a jedu vyzvednout auto na natáčení. Otáčíme to a všem potvrzujeme druhé posouvání termínu
na 2. a 3.5.

Třetí týden

Pondělí mělo být úplně klidné. Ráno mi ještě Marek píše, že dnes nemusím chodit. Střih. O hodinu později. „Vies co dojdi prosim ta. Vyzera, ze potrebujeme riesit natacanie v stredu.” Myslím, že jsem se začala v autě smát. Třetí posouvání termínu!

Večer si doma balím všechno, co je termo, gore-tex a nepromokavé. V úterý na večer přijíždíme na Donovaly. Totálně prší, fouká a tenisky přezouvám za pohorky.

Na svátek práce vstávám v 5:00 ráno a NEprší. Neprší ani ten druhý den.

Natáčíme na dvou lokacích. Ikonická šopa na kopci, kam jen dvě hodiny traktor a čtyřkolka vyváží techniku je první lokace. Abychom stihli 31 záběrů máme dva štáby.

Jeden, ten o něco menší štáb, tzv. 2nd unit, 10 hodin točí jen záběry se zvířaty. 1st unit točí všechny ty herecké. A světe div se, s dvěma hodinami přesčasu jsme to stihli. Ten náročnější den máme za sebou.

V noci se stále budím a budík mi zvoní 4:30, protože chci ještě stihnout vydodat další spot do médií, abych to nemusela řešit z placu. Neúspěšně. Stíhám alespoň východ slunce a vydodání řeším přes hotspot z cateringového stanu. Ideální situace.

Dotáčíme záběry z druhého spotu, který jsme z části roztočili první den a stavíme technocrane. To je takové velké rameno, díky kterému je technicky možné třetí a poslední spot natočit na jeden záběr. Dost jsme se právě tohoto spotu obávali, protože pokud někdo něco pokazí v závěru, tak se jede celý záběr od začátku. Především bylo těžké odhadnout, kolik času na něj bude potřeba. Nakonec to bylo úplně fit.

“Stop! Máme! Vše vám moc děkuji!”  Přichází potlesk. Obcházím celý štáb a všem moc děkuji za práci.

Na cestě domů si s Markem uvědomuje, jaký jsme zažili malý zázrak. Nepršelo a ještě jsme zvládli natočit tři komplikované spoty za dva dny. Hodiny telefonátů, vysvětlování, omlouvání, se vyplatily. 

 

 

A toto je výsledek: 

Jednozáběrový spot, ze kterého jsme měli obavy.

UNTIL NEXT TIME